1 Tehdy bude království nebeské, jako když deset družiček vzalo lampy a vyšlo naproti ženichovi. 2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3 Pošetilé vzaly lampy, ale nevzaly si s sebou olej. 4 Rozumné si vzaly s lampami i olej v nádobkách. 5 Když ženich nepřicházel, na všechny přišla ospalost a usnuly. 6 Uprostřed noci se rozlehl křik: ‚Ženich je tu, jděte mu naproti!‘ 7 Všechny družičky procitly a dávaly do pořádku své lampy. 8 Tu řekly ty pošetilé rozumným: ‚Dejte nám trochu oleje, naše lampy dohasínají!‘ 9 Ale rozumné odpověděly: ‚Nemůžeme, nedostávalo by se nám ani vám. Jděte raději ke kupcům a kupte si!‘ 10 Ale zatímco šly kupovat, přišel ženich, a které byly připraveny, vešly s ním na svatbu; a dveře byly zavřeny. 11 Potom přišly i ty ostatní družičky a prosily: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ 12 Ale on odpověděl: ‚Amen, pravím vám, neznám vás.‘ 13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu. Matouš 25,1-13. (Žalm 85,9-14, 2 Pt 3,9)
Sestry a bratři,
Dnešní příběh mluví o Božím království i o čekání na ně. Přirovnává je ke svatební hostině, která je sama o sobě příjemná a radostná, a zároveň k ní patří i společenství. Ale nezdá se vám, že to podobenství je jako z filmu? Z oficiálních informací distributora, z Bible, se dozvídáme, že jsou tam kladní i záporní hrdinové, dramatické zvraty v příběhu, svatba, ale také nudná chvíle, kdy dokonce i diváci by si chtěli zdřímnout. Místo této akce je někde před domem svatební hostiny, čas akce je večer až půlnoc. V hlavních rolích je především deset družiček, které jsou rozdělené na ty dobré a ty špatné: rozumné jako kladní hrdinové mají svůj happyend a pošetilé, jako záporní hrdinové jsou potrestáni.
Ten příběh se vykládá různě. Zmíním tady dvě interpretace. Ta první, tradiční, se soustředí na to, že v členech církve vidí družičky pozvané na svatební hostinu. Připravují se na ni jako na Beránkovu svatbu a na ženicha, kterým je Ježíš.
Toto blahoslavené pozvání na Beránkovou svatbu platí všem v církvi. Avšak ne všichni na ni dojdou. Při příchodu ženichově se ukáže pošetilost družiček, jejichž lampy dohasly, poněvadž s odkladem příchodu nepočítaly. Nemyslely prozíravě na budoucnost, jejich počínání nekladlo pevné základy pro delší období života. Neznamená to, že nemyslely na den příchodu Páně. Avšak chybělo jim právě v rozhodnou chvíli světlo.
Odpovědí na otázku, co znamená ten olej, jsou dané dost konfesijně: buď dobré skutky, nebo víra, modlitební život, čtení Bible. Ta tradiční interpretace považuje olej za něco nedělitelného, o co se nejde rozdělit z podstaty věci, a který zastupuje všechno, co si člověk během svého života osvojil. Křesťane jako ty družičky si podle svého vyznání nalívají do svých lamp to, co považují za nejdůležitější.
V podobenství zaznívá taky definitivně řečeno pošetilým družičkám slovo soudu: neznám vás. Totiž být v církvi ještě neznamená spásu. I v ní jsme pod Božím soudem, abychom činili pokání.
Rozumné družičky si vzaly olej navíc. Nežily jen přítomností. Nezanedbávaly své povinnosti vůči bližním a Bohu, přestože Pán se svým příchodem prodléval. Žily v očekávání Jeho příchodu, v odpovědnosti vůči Němu. Jejich příslušnost k církvi nebyla jen vnější, formální, společenská, byla založena na životě, který svítil jako světlo před lidmi a vydával stálé svědectví o Kristu.
Tak, jak příchod ženicha překvapil všech deset družiček, tak i příchod Krista se stane náhle a nečekaně. Podobenství o družičkách je vždycky napomenutím, abychom byli bdělí jako ty rozumné panny.
Druhá interpretace tohoto podobenství je netradiční. Opírá se na názoru, že olejem mohlo být něco ve skutečnosti dělitelného. A v tom smyslu ty rozumné družičky taky byly pošetilé. Nebylo to hezké, že se o olej nerozdělily. Ale proč se tak chovaly? Možná ani ony neměly nazbyt, možná se prostě sobecky nechtěly podělit. To trochu připomíná konkurenční boj.
Ta druhá interpretace klade otázky. A co kdyby si ty pošetilé panny připustily, že na oleji a na jejich lampách zas až tak moc nezáleží? Snad nebyla jejich největší chyba, že neměly dost oleje. Co, jestli jejich největší chybou bylo, že si myslely, že bez něho to nepůjde? Možná myslely, že jim něco chybí, že si musí ještě něco obstarat? Možná by stačilo, kdyby se nedaly přemluvit, zůstaly tam a čekaly na ženicha i bez oleje. Nebo kdyby si rozdělily olej mezi sebe, snad by stihly příchod ženicha?
Rozumné nechtěly půjčit nebo dát ze svého, a navíc daly těm pošetilým tu nejhorší možnou radu. To je jako když nechceme podpořit ty, kterým došla víra a dech. Možná začínáme odsuzovat? A co když jednou bude chybět ten olej nám? Když my budeme chtít půjčit od někoho jiného. Podobenství je varováním i před církevní příslušností, která se v očekávání Kristova příchodu nepromítá do života, která nesvítí před lidmi.
Nemáme ale nárok na rozlišování, do kterých skupin patříme. Mezi nimi neexistuje moc rozdílů. Stejně usnuly všechny. A tohle jim nikdo nemá za zlé. Ani jedněm. Ale podobenství klade důraz na to, že na volání ženich je tu, jděte mu naproti!, pošetile družičky šly pryč. Ano, Bůh nám odpouští, ale jestli akorát budeme někde jinde, než On po nás chce, nenajdeme se na svatbě. Kvůli tomu podobenství končí výzvou k bdělosti, tj. připravenosti i na delší čekání.
Dnešní podobenství je tedy varováním pro ty, kteří se cítí jako pošetilé, dohasínající družičky, ale taky výzvou k bdělosti pro ty rozumné. Ano, i v církvi jsme pod Božím soudem, abychom činili pokání. Ale jsme také pod Božím zaslíbením slavné hostiny v nebesích. Těšíme se ni?
Už známe závěr tohoto podobenství. Ale náš příběh, náš film, se ještě natáčí. Bůh je režizér, ale do scénáře mluvit můžeme. Proto buďme bděli, abychom tak, jak to je v závěrečných titulkách filmů, taky všechna naše jména našli v Knize života. Amen.
