25 Po čtyřiceti dnech průzkumu země se vrátili zpět. 26 Přišli konečně k Mojžíšovi a Áronovi a k celé pospolitosti Izraelců na Páranskou poušť do Kádeše, podali jim a celé pospolitosti zprávu a ukázali jim ovoce té země. 27 Ve svém vyprávění mu řekli: "Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce. 28 Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy. 29 Na jihu země sídlí Amálek, na pohoří jsou usazeni Chetejci, Jebúsejci a Emorejci, při moři a podél Jordánu Kenaanci." 30 Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: "Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme." 31 Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: "Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my." 32 Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: "Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. 33 Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví." Nu 13,25-33
Milé sestry a milí bratři,
Jako Češi prý máte pověst skeptiků. I mně, rozenou Polku (jen rozenou, srdcem a krvi – Češku!), překvapilo, s jakou skepsí jsem se setkala. Už jen ta častá odpověď "(to) neřeš"... Jak to víte? Proč některé věci nejdou, nemohou jít nebo zaručeně nepůjdou?
Možná pro mnohé skepse a cynismus je ochranou před zklamáním z toho, že se skutečně mnohé věci nepodařily, i když do nich byly vkládány velké naděje. Ale tak mnoho lidí, včetně mladých křesťanů je pasivních a stěžuje si, že nemohou nic změnit.
Nevidí přitom ani to, že ve skutečnosti mají mnohem více příležitostí, než využívají a že je vždy dostatek možností, jak změnit alespoň něco a nečekat, až to za mne udělá někdo jiný. Cynismus ničí víru a vztahy. Kdo ví, že vše nakonec špatně dopadne, se nakonec s velkou pravděpodobností dočká splnění svých obav a skončí jen stěžováním a nečinností. Jsme tak malí, že nemůžeme nic změnit? Netrpíme mentalitou kobylek?
Mentalitou kobylek trpělo 10 zvědů, vyslaných Mojžíšem do zaslíbené země. Mojžíš vybral 12 nejodvážnějších a nejzdatnějších, které poznal. Mezi nimi byli Jozue a Káleb. A tak těch 12 zvědů 40 dní procházeli zemi, která je velká asi jako cela Morava.
Pak se vrátili. Ale těch 10 kobylek, těch deset zvědů se vrátilo s následující zprávou: "Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my." A pak ještě 32Pomluvami zhaněli Izraelcům zemi, kterou prozkoumali: "Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. 33Viděli jsme tam zrůdy – Anákovci totiž patří ke zrůdám – a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví."
Takovou zprávu donesli Izraelcům! Takovou reklamu! Svými pochybnostmi nakazili i lid. Lid se bouřil proti Mojžíšovi. Začali naříkat. To přece měla být zaslíbená země! Jak se teď tam dostanou?! Nemůžou přece bojovat s obry! Zapomněli na smlouvu, kterou s nimi Hospodin uzavřel, zapomněli na jeho moc a lásku, měli jen strach a o zemi zaslíbené nechtěli ani slyšet.
Jedině Jozue a Káleb neztratili odvahu, protože neztratili víru v Hospodinovou moc. Nezapomněl na něho.
O Kálebovi je právě řečeno, že "byl jiného ducha". Přinášel zcela jinou perspektivu, než jakou měla většina lidí kolem něj a to i přes vysokou cenu, kterou mohl osobně zaplatit.
Káleb přinesl jinou perspektivu: "Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme." "Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!" Uklidňoval reptající Izraelce, ale marně.
Chtěl ukázal, že tamta reklama, byla spíše re-klamem. Jak to píše Vlastík Fürst ve své knížce "Pastorův blog", už v základu slova reklama je termín "klam", a tak cílem reklamy může někdy být i oklamat zákazníka… Každý den se musíme rozhodovat. Reklamy na nás útočí na každém kroku. Spolehneme-li se na "pravdivost reklamy", pak nás asi čeká zklamání.
I zvědové byli zklamání, když procházeli zaslíbenou zemi. Mysleli si, že přijde jim snadno ji dobit. Byli zklamáni.
A zklamáni může být vlastně i cestou ven z klamu. Je to přece poznání klamu, a tak to svým způsobem může být i vítězstvím. Pokud vás třeba zrovna dnes potkalo nějaké zklamání, nevěšte hlavu. Zkuste se na vše podívat s nadhledem a z pozitivní stránky. Z té Boží perspektivy. Jako Káleb. Protože kdyby tak udělali i Izraelci, nemuseli by pak ještě 40 roku bloudit po pouští. A právě to jim rozhněvaný Hospodin pak nařídil.
Kde my sami trpíme mentalitou kobylek? Kde uctíváme vlastní bezmocnost a malost a znevažujeme Boha svou nevírou? Co jsou naši obři ‐ v našem osobním životě, v našich společenstvích, zaměstnáních...?
I my potřebujeme nové Káleby, mladé i staré, kteří se nebojí ani obrů, ale ani selhání své vlastní komunity, ale jsou ochotni jít dál.
Modlitba: Hospodine, nedopusť, aby se do našeho srdce vloudila nedůvěra k tobě, k tvému slovu, k tvým přikázáním a zaslíbením. Na Pánu Ježíši vidíme, jak plníš své sliby a jak jsi laskavý ke všem, kteří v tebe doufají. Nauč nás, abychom byli v důvěře v tebe tak důslední jako Káleb. Amen.
Zdroj: Modlitební průvodce ATM 2012
