Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Ex 20,1-3
Milí přátele... Ahoj! Jste tady, nebo co?? :)
Tento týden slyšeli jsme už o asertivitě, o tom, že Ježíš není normální. Vtipné téma, vtipní lide, vtipná atmosféra, ale... velmi nevtipní základ kázání. První přikázání. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Aha... Cože? to už nemůžeme si vybrat? Když někdo slyší, co se smí a co nesmí – má většinou pocit, že se mu někdo příliš plete do života. Nemáme rádi NAsertivni chování. Když někdo prosazuje vlastní názor bez ohledu na ostatní. Když nám někdo poroučí a organizuje život. Touha po nezávislosti bývá také jedním z hlavních důvod, proč dnes mnoho lidí nechce věřit v Boha. Nejde o to, že by nedovedli nebo nemohli uvěřit. Ve skutečnosti nechtějí nikoho poslouchat a ničemu se podřizovat. Všichni toužíme po samostatnosti. Bychom si mohli vybírat sami.
AHA! Ale teď se nám připomínají chvíle, kdy nám bylo špatně, kdy jsme někoho potřebovali do rozhovoru, někoho se poradit. Jsme rádi, když máme někoho, na jehož doporučení a zkušenosti se může spolehnout.
AHA! Něco nás zrovna napadlo! Té Boží přikázání možná nejsou prosazující ale jsou jako ti naši přátele! Desatero je pro nás jako zábrana před propastí, do které bychom hnáni svými touhami, brzy spadli. Ano, nikdo z nás nechce být omezován. Ale když se octne sám v hlubokém lese, je mu k ničemu, že si může jít, kam chce. Je vděčný za každou šipku, která mu ukáže cestu. Boží přikázání není rozkaz, ale "pomoc".
A dnešní pomoc rádi nám, že Hospodin je náš Bůh. On nás vyvede z každého problému, otroctví. Už nikdy se nemusíme obracet k jiným bohům. On sám nám dá všechno, co potřebujeme.
Totiž Bohem - tj. silou, která ovlivňuje a určuje náš život - se nám stává všechno, čeho se bojíme, co nekriticky, neasertivně, obdivujeme, po čem marně toužíme, co nás ovládá, bez čeho nemůžeme být, komu sloužíme a co nad námi má moc. Všechny tyto věci i lidi, bez kterých nemůžeme žít, dřív nebo později ztratíme. A pro co pak budeme žít? Tímto způsobem rychle se najdeme s depresi.
Nikomu jinému než Hospodinu na lidech tak nezáleží. Jako Ježíš Kristus se stal člověkem, odpustil nám naše hříchy a vstal z mrtvých. Tím nám dal naději a svobodu, jako nikdo jiný. Dnes také nás zve k Večeří Páně. Jít za ním bude vždycky projevem naší důvěry. Nikdo nás k té cestě nepřinutí. Nikdo za nás však to rozhodnutí také neudělá. Ježíš nebo co? Jít nebo nejít Boží cestou zůstává nejvyšším naplněním naší svobody.
Rok 2010 se konči. Možná mate strach. Možná ten rok bude pro vás těžký. Možná by jste si chtěli udělat nějaké rozhodnuti pro příští rok. Napsali jsme si na papírech dneska naše starosti, představy o roce 2011, prosby. A Bůh v odpovědi na to nám říká:
Jsem jiný než všechno, co znáš. Jsem tu však pro tebe. Jsi můj. Nikdo jiný na tebe nemá právo. Nikdo jiný ti nemůže zkazit život. Nikdo jiný si tě nemůže koupit ani učinit šťastným. Já jsem život. Já jsem s tebou byl v uplynulým roce. Já s tebou budu i v příštím roce. Jen já jsem tvým pánem. Já jediný. Jsem tvým soudcem i obhájcem. Já sám tě potrestám a já ti také odpustím. Jsem příčinou tvé radostí i výčitek svědomí. Všechno, co kolem sebe vidíš a tušíš - je v mých rukou. Všechno, co tě trápí, čeho se bojíš i po čem toužíš – to vše vyřešíme spolu. Jen my dva. Nikdo jiný nám do toho nemá, co mluvit. Ať se dostaneš v životě do jakékoli situace, vždycky smíš hledat pomoc a naději u Mne. Na světě není místa, kde bych s tebou nebyl. Proto ti pravím: Ničeho se neboj. Před ničím se nekrč. U nikoho neškemrej. Nikomu se neklaň. Nikomu se nezavazuj. Jsi pouze můj.
Amen.
S pomocí: http://brno1.evangnet.cz/node/144
2010/12/31
2010/12/24
Štědrý večer 2010
Na stezce Tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v Tebe, naše duše touží po Tvém jménu, chce si připomínat Tebe. Má duše v noci po Tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu Tebe hledá. Iz 26,8-9a
Dneska je 24. prosince, poslední den adventního období. Vrchol našeho očekávání na příchod Ježíše Krista. Ale slunce už zapadlo, takže podle judaismu nastal nový den. Proto myšlenkou dnešního kázání je ještě adventní touha po Hospodinu, ale zároveň vánoční téma Jeho příchodu. Doufáme, že přijde po druhé. Doufáme. I když už vice než dva tisíce let nepřichází.
V dnešní době už není tak snadné důvěřovat někomu. A komu vůbec můžeme? Politikům, prodavačům aut? Jsou ale taky profese, které mají větší důvěru. Takže zdravotnickým záchranářům, hasičům, doktorům, právníkům... Ale i my známe několik příběhu o zkorumpováních právnících, nebo jak hasič sám zapaloval domy. V našem srdci se mísí nepokoj, strach a nedůvěra.
26. kapitola Izajášová proroctví se skládá ze dvou části. S písně a modlitby. V oslavné písni je opěvována věrnost a síla Hospodinova. Také tam pravě nalézáme odpověď na otázku, komu můžeme důvěřovat. Čteme: stvoření opírající se o Tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v Tebe doufá. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků.
Význam doufání uvedeného v Bibli je odlišný od významu, který občas běžně používáme. Když slyšíme slovo doufat, myslíme si na slovo „možná“. Kupříkladu: „doufám, že se něco stane“ jako „možná se to stane“. Myslíme na to slovo, jako na určitou nejistotu. Ale Bible představuje doufání v jiném světle. Nemáme o Něm pochybovat. Doufejte v Hospodina neboť přijde.
Dneska je 24. prosince. Štědrý den. Název ten je spojeny z krásným slovem štědrost. Štědrost - to je ochota dávat; to je uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů, láska k bližním, charita, velkorysost. Slyšeli jste už možná citát: pesimista říká, že vidí sklenici poloprázdnou, optimista tu samou sklenici vidí zpola plnou. Tak poslyšte ještě, že štědrý člověk vidí sklenici s vodou a hledá někoho, kdo by mohl mít žízeň. Otočme se kolem sebe. Možná je někdo, kdo potřebuje naší štědrost.
Opakem štědrosti je lakomství či lakota. To je nekontrolovaná touha hromadit majetek, pýcha a neochota se dělit. Izajáš k tomu píše: Hospodin sehnul obyvatele výšiny, město nedostupné, On je snižuje, až k zemi je snižuje, až do prachu je sráží. Pošlape je noha, nohy utištěného a kroky slabých. Jde tu ovšem i o lidskou hrdost a sebejistotu, která spoléhá na vlastní zdatnost a dovednost. Obyvateli výšin jsou míněni lidé, kteří na Boha nespoléhají, jsou pyšní, doufají v majetek. Právě božská všemohoucnost a spravedlnost sráží do prachu i nejpyšnější, ale také pozvedne z prachu bědné.
Vánoční poselství, narození Pána Ježíše Krista, nespočívá v množství a ceně darů, které dáváme, nebo přijímáme. Pro mnohé, obzvláště pro děti, jsou Vánoce nekonečně dlouhý osobní seznam snů a nesplněných přání. Veďme děti k tomu, aby nebyly zklamané tím, co dneska nedostanou, ale aby se radovaly z pozornosti a štědrosti k druhým lidem. Umění rozdávat lásku a laskavost se musí učit každý z nás dospělých, i děti.
Učit se štědrosti můžeme od Boha. Jak to jednou řekl Pavel Kosorin: na Bohu se mi líbí, že svoji štědrost neprojevuje jen na Vánoce.
Jak jsem už zmínila, v 26. kapitole knihy proroka Izajáše k jásavé písní nad spásou Hospodinovou je připojena modlitba. To jsou kupříkladu verše, které najdete na programu bohoslužeb. Na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v Tebe, naše duše touží po Tvém jménu, chce si připomínat Tebe. Má duše v noci po Tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu Tebe hledá. Stezka tu znamená křivolakou životní cestu. Ano, člověk neumí jít přímo a proto ta cesta je poznamenána soudy, s kterými občas nesouhlasíme, kterým možná nerozumíme. Ale na té cestě vyhlížíme Boží jméno. A na části té cesty, kterou je Advent, to prožíváme ještě hlouběji. Za touhou po jménu Hospodinovu a po připomínání jeho činů se skrývá touha po blízkosti Boží. Hledání Boha je tedy soustředěná činnost celého člověka, toužícího poznat Boží vůli a podřídit se jí. Ale také očekávání na Jeho druhy příchod.
Celý Advent čekali jsme na příchod Ježíše Krista. Představme si teď, co cítí Bůh, který očekává nás...
Zítra budeme oslavovat den Narození Páně, kdy jméno přijalo tvar v lidském životě. Celý život jednoho člověka se stal zjevením. Ježíš Kristus je to jméno, skrze něž poznáváme to podstatné, co je nám k poznání dáno, skrze něž vidíme celek Božího díla se světem jako spásu.
Radujme se z narození Božího Syna a našeho Spasitele. Otevřme svá srdce Božímu Synu, aby je naplnil láskou a radostí. Najděme místo v našich srdcích, v našich domovech. Hledejme moudrost, hledejme Toho, jehož láska zahrnuje všechny lidi, všechny rasy a všechny věky. Jen On má lék na trápení, bolest a zklamání. Přistupujme k Němu s očekáváním, jako malé děti, a s bázní dospělého, který si uvědomuje Boží velikost a spravedlnost.
Pane, v těchto dnech mnoho lidí očekává mnoho věci, dárku, ale ne Tebe. Kvůli něm prosíme Tě: přijď rovněž do těch, kteří po Tebe nic nechtějí a kteří ani s Tebou nepočítají. Ať naše duše v noci po Tobě touží, náš duch v nás za úsvitu Tebe hledá. Amen.
Dneska je 24. prosince, poslední den adventního období. Vrchol našeho očekávání na příchod Ježíše Krista. Ale slunce už zapadlo, takže podle judaismu nastal nový den. Proto myšlenkou dnešního kázání je ještě adventní touha po Hospodinu, ale zároveň vánoční téma Jeho příchodu. Doufáme, že přijde po druhé. Doufáme. I když už vice než dva tisíce let nepřichází.
V dnešní době už není tak snadné důvěřovat někomu. A komu vůbec můžeme? Politikům, prodavačům aut? Jsou ale taky profese, které mají větší důvěru. Takže zdravotnickým záchranářům, hasičům, doktorům, právníkům... Ale i my známe několik příběhu o zkorumpováních právnících, nebo jak hasič sám zapaloval domy. V našem srdci se mísí nepokoj, strach a nedůvěra.
26. kapitola Izajášová proroctví se skládá ze dvou části. S písně a modlitby. V oslavné písni je opěvována věrnost a síla Hospodinova. Také tam pravě nalézáme odpověď na otázku, komu můžeme důvěřovat. Čteme: stvoření opírající se o Tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v Tebe doufá. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků.
Význam doufání uvedeného v Bibli je odlišný od významu, který občas běžně používáme. Když slyšíme slovo doufat, myslíme si na slovo „možná“. Kupříkladu: „doufám, že se něco stane“ jako „možná se to stane“. Myslíme na to slovo, jako na určitou nejistotu. Ale Bible představuje doufání v jiném světle. Nemáme o Něm pochybovat. Doufejte v Hospodina neboť přijde.
Dneska je 24. prosince. Štědrý den. Název ten je spojeny z krásným slovem štědrost. Štědrost - to je ochota dávat; to je uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů, láska k bližním, charita, velkorysost. Slyšeli jste už možná citát: pesimista říká, že vidí sklenici poloprázdnou, optimista tu samou sklenici vidí zpola plnou. Tak poslyšte ještě, že štědrý člověk vidí sklenici s vodou a hledá někoho, kdo by mohl mít žízeň. Otočme se kolem sebe. Možná je někdo, kdo potřebuje naší štědrost.
Opakem štědrosti je lakomství či lakota. To je nekontrolovaná touha hromadit majetek, pýcha a neochota se dělit. Izajáš k tomu píše: Hospodin sehnul obyvatele výšiny, město nedostupné, On je snižuje, až k zemi je snižuje, až do prachu je sráží. Pošlape je noha, nohy utištěného a kroky slabých. Jde tu ovšem i o lidskou hrdost a sebejistotu, která spoléhá na vlastní zdatnost a dovednost. Obyvateli výšin jsou míněni lidé, kteří na Boha nespoléhají, jsou pyšní, doufají v majetek. Právě božská všemohoucnost a spravedlnost sráží do prachu i nejpyšnější, ale také pozvedne z prachu bědné.
Vánoční poselství, narození Pána Ježíše Krista, nespočívá v množství a ceně darů, které dáváme, nebo přijímáme. Pro mnohé, obzvláště pro děti, jsou Vánoce nekonečně dlouhý osobní seznam snů a nesplněných přání. Veďme děti k tomu, aby nebyly zklamané tím, co dneska nedostanou, ale aby se radovaly z pozornosti a štědrosti k druhým lidem. Umění rozdávat lásku a laskavost se musí učit každý z nás dospělých, i děti.
Učit se štědrosti můžeme od Boha. Jak to jednou řekl Pavel Kosorin: na Bohu se mi líbí, že svoji štědrost neprojevuje jen na Vánoce.
Jak jsem už zmínila, v 26. kapitole knihy proroka Izajáše k jásavé písní nad spásou Hospodinovou je připojena modlitba. To jsou kupříkladu verše, které najdete na programu bohoslužeb. Na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v Tebe, naše duše touží po Tvém jménu, chce si připomínat Tebe. Má duše v noci po Tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu Tebe hledá. Stezka tu znamená křivolakou životní cestu. Ano, člověk neumí jít přímo a proto ta cesta je poznamenána soudy, s kterými občas nesouhlasíme, kterým možná nerozumíme. Ale na té cestě vyhlížíme Boží jméno. A na části té cesty, kterou je Advent, to prožíváme ještě hlouběji. Za touhou po jménu Hospodinovu a po připomínání jeho činů se skrývá touha po blízkosti Boží. Hledání Boha je tedy soustředěná činnost celého člověka, toužícího poznat Boží vůli a podřídit se jí. Ale také očekávání na Jeho druhy příchod.
Celý Advent čekali jsme na příchod Ježíše Krista. Představme si teď, co cítí Bůh, který očekává nás...
Zítra budeme oslavovat den Narození Páně, kdy jméno přijalo tvar v lidském životě. Celý život jednoho člověka se stal zjevením. Ježíš Kristus je to jméno, skrze něž poznáváme to podstatné, co je nám k poznání dáno, skrze něž vidíme celek Božího díla se světem jako spásu.
Radujme se z narození Božího Syna a našeho Spasitele. Otevřme svá srdce Božímu Synu, aby je naplnil láskou a radostí. Najděme místo v našich srdcích, v našich domovech. Hledejme moudrost, hledejme Toho, jehož láska zahrnuje všechny lidi, všechny rasy a všechny věky. Jen On má lék na trápení, bolest a zklamání. Přistupujme k Němu s očekáváním, jako malé děti, a s bázní dospělého, který si uvědomuje Boží velikost a spravedlnost.
Pane, v těchto dnech mnoho lidí očekává mnoho věci, dárku, ale ne Tebe. Kvůli něm prosíme Tě: přijď rovněž do těch, kteří po Tebe nic nechtějí a kteří ani s Tebou nepočítají. Ať naše duše v noci po Tobě touží, náš duch v nás za úsvitu Tebe hledá. Amen.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)