Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Ex 20,1-3
Milí přátele... Ahoj! Jste tady, nebo co?? :)
Tento týden slyšeli jsme už o asertivitě, o tom, že Ježíš není normální. Vtipné téma, vtipní lide, vtipná atmosféra, ale... velmi nevtipní základ kázání. První přikázání. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Aha... Cože? to už nemůžeme si vybrat? Když někdo slyší, co se smí a co nesmí – má většinou pocit, že se mu někdo příliš plete do života. Nemáme rádi NAsertivni chování. Když někdo prosazuje vlastní názor bez ohledu na ostatní. Když nám někdo poroučí a organizuje život. Touha po nezávislosti bývá také jedním z hlavních důvod, proč dnes mnoho lidí nechce věřit v Boha. Nejde o to, že by nedovedli nebo nemohli uvěřit. Ve skutečnosti nechtějí nikoho poslouchat a ničemu se podřizovat. Všichni toužíme po samostatnosti. Bychom si mohli vybírat sami.
AHA! Ale teď se nám připomínají chvíle, kdy nám bylo špatně, kdy jsme někoho potřebovali do rozhovoru, někoho se poradit. Jsme rádi, když máme někoho, na jehož doporučení a zkušenosti se může spolehnout.
AHA! Něco nás zrovna napadlo! Té Boží přikázání možná nejsou prosazující ale jsou jako ti naši přátele! Desatero je pro nás jako zábrana před propastí, do které bychom hnáni svými touhami, brzy spadli. Ano, nikdo z nás nechce být omezován. Ale když se octne sám v hlubokém lese, je mu k ničemu, že si může jít, kam chce. Je vděčný za každou šipku, která mu ukáže cestu. Boží přikázání není rozkaz, ale "pomoc".
A dnešní pomoc rádi nám, že Hospodin je náš Bůh. On nás vyvede z každého problému, otroctví. Už nikdy se nemusíme obracet k jiným bohům. On sám nám dá všechno, co potřebujeme.
Totiž Bohem - tj. silou, která ovlivňuje a určuje náš život - se nám stává všechno, čeho se bojíme, co nekriticky, neasertivně, obdivujeme, po čem marně toužíme, co nás ovládá, bez čeho nemůžeme být, komu sloužíme a co nad námi má moc. Všechny tyto věci i lidi, bez kterých nemůžeme žít, dřív nebo později ztratíme. A pro co pak budeme žít? Tímto způsobem rychle se najdeme s depresi.
Nikomu jinému než Hospodinu na lidech tak nezáleží. Jako Ježíš Kristus se stal člověkem, odpustil nám naše hříchy a vstal z mrtvých. Tím nám dal naději a svobodu, jako nikdo jiný. Dnes také nás zve k Večeří Páně. Jít za ním bude vždycky projevem naší důvěry. Nikdo nás k té cestě nepřinutí. Nikdo za nás však to rozhodnutí také neudělá. Ježíš nebo co? Jít nebo nejít Boží cestou zůstává nejvyšším naplněním naší svobody.
Rok 2010 se konči. Možná mate strach. Možná ten rok bude pro vás těžký. Možná by jste si chtěli udělat nějaké rozhodnuti pro příští rok. Napsali jsme si na papírech dneska naše starosti, představy o roce 2011, prosby. A Bůh v odpovědi na to nám říká:
Jsem jiný než všechno, co znáš. Jsem tu však pro tebe. Jsi můj. Nikdo jiný na tebe nemá právo. Nikdo jiný ti nemůže zkazit život. Nikdo jiný si tě nemůže koupit ani učinit šťastným. Já jsem život. Já jsem s tebou byl v uplynulým roce. Já s tebou budu i v příštím roce. Jen já jsem tvým pánem. Já jediný. Jsem tvým soudcem i obhájcem. Já sám tě potrestám a já ti také odpustím. Jsem příčinou tvé radostí i výčitek svědomí. Všechno, co kolem sebe vidíš a tušíš - je v mých rukou. Všechno, co tě trápí, čeho se bojíš i po čem toužíš – to vše vyřešíme spolu. Jen my dva. Nikdo jiný nám do toho nemá, co mluvit. Ať se dostaneš v životě do jakékoli situace, vždycky smíš hledat pomoc a naději u Mne. Na světě není místa, kde bych s tebou nebyl. Proto ti pravím: Ničeho se neboj. Před ničím se nekrč. U nikoho neškemrej. Nikomu se neklaň. Nikomu se nezavazuj. Jsi pouze můj.
Amen.
S pomocí: http://brno1.evangnet.cz/node/144
