2011/01/09

Bohoslužby rodinné - Sám doma (L 2,40-52)

Ježíš jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Lk 2,49 (Lk 2,40-52)

Kdo z vás viděl film Sam doma?
„Mám pocit, že jsme doma nechali něco důležitého...“, sdělí paní McCallisterová manželovi na palubě letadla směřujícího přes Atlantik do Paříže. To ještě netuší, že to co doma zapomněli je nejmladší člen jejich početné rodiny, Kevin. Tak začíná nejúspěšnější film roku 1990, vánoční komedie o zapomenutém synkovi a dvou nešikovných lupičích. Pro mne ještě donedávna do vánoční nálady patřilo nutně podívat se na ten film.

Dnešním základem kázání je podobný příběh jak v tom filmu. Nacházíme ne něho v Bible jenom u Evangelisty Lukáše.
Přečtu vám ho ještě jednou po verších. A protože jsem tam něco změnila, po každém z nich řeknete, jestli je to Pravda nebo lež:
40 Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.
41 Každý rok chodívali jeho rodiče o vánočních (velikonočních) svátcích do Jeruzaléma.
42 Také když my bylo dvacet (dvanáct) let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem.
43 A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
44 Protože se domnívali, že je někde s ostatními doutníky (poutníky), ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými.
45 Takže když ho nenalezli, šli dál domů (vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě).
46 Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky.
47 Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
48 Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: "Synu, co jsi nám udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hlídali (hledali)."
49 On jim řekl: "Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o meč (věc) mého Otce?"
50 Ale oni jeho slovu neporozuměli.
51 Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
52 A Ježíš prospíval na duhu (duchu) i na těle a byl milý Bohu i lidem.


Josef a Marie bydleli v Nazaretě, v malém městečku, které leželo v galilejských horách. Tu Ježíš vyrůstal a neodlišoval se od ostatních nazaretských chlapců. Otec Josef byl tesař. Několikrát do roka odcházel do Jeruzaléma na slavnost, při které se scházelo veliké množství věřících. Tam Pánu Bohu poděkoval za všechno dobré, co od Něho dostává. Po každé, když se po několika dnech vrátil, dlouze vyprávěl o tom, co v Jeruzalémě zažil. Ježíš vždy pozorně naslouchal a těšil se, jak jednou také půjde s otcem. Matka Marie byla doma. Ježíš chodil také do školy. Ta byla docela jiná než dnešní. Říkalo se jí synagóga. Scházeli se tu dospělí muži města k bohoslužbám a děti se učily číst knihy Zákona a rozumět jim. Toto vyučování trvalo až do dvanácti let. Pak byl chlapec prohlášen za dospělého. Od té doby se už sám musel řídit Božími nařízeními a směl se účastnit slavností v Jeruzalémě. Holky se učily doma u svých matek.

[Vtip:] Učitelka nedělní školy se ptá proč Josef a Marie vzali Ježíše s sebou do Jeruzaléma. Malé dítě odpovídá: „Nemohli sehnat nikoho, kdo by jim ho pohlídal“.

Má někdo z vás tady dvanáct let? Víte, že v Izraeli byli už dvanáctiletí chlapci prohlášeni za dospělé? Do té doby byl otec povinen seznamovat syna se Zákonem a cvičil ho v ustanoveních Zákona, od jednoduchých až po náročná; po této době přejímal zodpovědnost za plnění Zákona sám syn.

Když bylo Ježíši dvanáct let, byl i on prohlášen za dospělého. Začal se připravovat na cestu do chrámu. Bylo to na jaře, v době, kdy Izraelci slavili velikonoce. Ježíš se na cestu do Jeruzaléma velice těšil. Byl zvědavý na chrám i na celou slavnost. Vždyť to zatím znal jenom z vyprávění.
Jednoho rána vyšli. Nejenom Josef, Marie a Ježíš, ale všichni, kteří mohli jít. Nečekala je snadná cesta. Museli jít pěšky celé tři dny. Šli po kamenitých cestách přes mnoho kopců.

A už bylo v dálce vidět město Jeruzalém a také chrám, který stál vysoko na hoře Sión. Sem směřovalo o velikonocích velké množství poutníků ze všech koutů země. V jeruzalémském chrámě se účastnili bohoslužeb, přinášeli oběti a modlili se.

Z chrámu odházeli do města. Bylo třeba najít nějakou vhodnou místnost a připravit ji ke společné slavnostní večeři. A když bylo všechno hotovo, zasedli všichni ke stolu. Připomínali si vše, co se odehrávalo kdysi dávno v Egyptě, když odtud jejich praotcové odcházeli z otroctví.

Byla to židovská paschální večeře, o které jsme se učili minuly týden na dorostu. Pamatujete si? Během té večeře chléb a víno se podávají dokola a všichni jedí a pijí. Takovým způsobem slavil se svými přáteli paschální večeři také Ježíš naposledy, když byli v Jeruzalémě, krátce před tím než zemřel na kříži. Vzal chléb, vzdal díky, lámal a podával dál. Stejně pak s kalichem. A ta večeře od té doby připomíná nám Ježíše, jeho umírání ale i slavnostní hostinu, na kterou čekáme v Božím království. Proto se v církvi tuto večeři stále slaví. Dneska i my budeme pozváni k Večeři Páně.

Když ty slavnostní dny skončily, začali se všichni rozcházet. Domů se vypravili i Josef s Marií. Sice Ježíše při odchodu neviděli, ale nelámali si s tím hlavu. Mysleli si, že Ježíš je někde vpředu s těmi, kdo se starají o to, aby bylo kde přenocovat. Ale když ho ani večer neviděli a nikdo o něm nevěděl, začali mít strach. Marie možná i udělala tak jak to v tom filmu „Sám doma“ udělala paní McCallisterová: "Ježíši!".

Ráno se rozhodli, že se vrátí do Jeruzaléma. Měli o něj velikou starost, aby se mu nepřihodilo něco zlého. Ale hledali Ježíše hrozně dlouho. Až po třech dnech je napadlo, aby se šli podívat do chrámu. Šikovní, že? A byli velice překvapeni. Ježíš seděl mezi znalci Bible a vážné s nimi rozmlouval. Ti se náramně podivovali, jak tenhle chlapec z Bibli rozumí.

Když Marie uviděla Ježíše, zhluboka si oddychla. Ale přesto mu plná bolesti a starosti pověděla: Co tu děláš? Víš, co jsme se tě nahledali a jaký jsme měli o tebe strach? A Ježíš jí laskavě odpověděl: Proč máš o mne takovou starost? Což nevíš, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce? Proto jsem zůstal v chrámě.
Marie a Josef nepochopili, co Ježíš řekl. Ježíš cítil se v tom chrámě jako doma. U Svého Otce. Stalo se vám někdy, že jste se těšili do kostela? Zaradovali jste se, když vám bylo řečeno jako v dnešním žalmu: Půjdem do Hospodinova domu?
Bible říká, že pak Ježíš vstal a spolu s rodiči se vrátil do Nazareta. Poslouchal je ve všem.

Ježíš opravdu způsobil rodičům starost. Jenže on nebyl jen synem Josefa a Marie. Byl to Syn Boží i věděl, že předně musí myslet na to, co činí, mluví a chce Jeho nebeský Otec. Proto byl dům Boží v Jeruzalémě pro Něho důležitější než dům Josefa a Marie v Nazaretě. Proto dal Bohu přednost i před svými nazaretskými rodiči. Ježíš je příkladem pro všechny děti v tom, jak poslouchat své rodiče ale taký, že je dobře v neděli ráno vstat a jit do kostela, do společnosti.

Žijeme s tatínkem a maminkou, máme je rádi, nechceme jim dělat starosti. Ale nezapomínejme, že máme Otce v nebesích: my i oni. Jejich i naše místo je u Něho, v Jeho blízkosti.

Prosíme za děti, aby ctily své otce i matky, byly jim vděčny a ve stáří o ně pečovaly. Prosíme, aby rodiče před svými dětmi respektovali Tebe, a Tvoji autoritu a slávu. Amen.