Na stezce Tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v Tebe, naše duše touží po Tvém jménu, chce si připomínat Tebe. Má duše v noci po Tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu Tebe hledá. Iz 26,8-9a
Dneska je 24. prosince, poslední den adventního období. Vrchol našeho očekávání na příchod Ježíše Krista. Ale slunce už zapadlo, takže podle judaismu nastal nový den. Proto myšlenkou dnešního kázání je ještě adventní touha po Hospodinu, ale zároveň vánoční téma Jeho příchodu. Doufáme, že přijde po druhé. Doufáme. I když už vice než dva tisíce let nepřichází.
V dnešní době už není tak snadné důvěřovat někomu. A komu vůbec můžeme? Politikům, prodavačům aut? Jsou ale taky profese, které mají větší důvěru. Takže zdravotnickým záchranářům, hasičům, doktorům, právníkům... Ale i my známe několik příběhu o zkorumpováních právnících, nebo jak hasič sám zapaloval domy. V našem srdci se mísí nepokoj, strach a nedůvěra.
26. kapitola Izajášová proroctví se skládá ze dvou části. S písně a modlitby. V oslavné písni je opěvována věrnost a síla Hospodinova. Také tam pravě nalézáme odpověď na otázku, komu můžeme důvěřovat. Čteme: stvoření opírající se o Tebe chráníš pokojem, pokojem, neboť v Tebe doufá. Doufejte v Hospodina věčně, neboť Hospodin, jen Hospodin je skála věků.
Význam doufání uvedeného v Bibli je odlišný od významu, který občas běžně používáme. Když slyšíme slovo doufat, myslíme si na slovo „možná“. Kupříkladu: „doufám, že se něco stane“ jako „možná se to stane“. Myslíme na to slovo, jako na určitou nejistotu. Ale Bible představuje doufání v jiném světle. Nemáme o Něm pochybovat. Doufejte v Hospodina neboť přijde.
Dneska je 24. prosince. Štědrý den. Název ten je spojeny z krásným slovem štědrost. Štědrost - to je ochota dávat; to je uskutečňování šlechetných myšlenek nebo činů, láska k bližním, charita, velkorysost. Slyšeli jste už možná citát: pesimista říká, že vidí sklenici poloprázdnou, optimista tu samou sklenici vidí zpola plnou. Tak poslyšte ještě, že štědrý člověk vidí sklenici s vodou a hledá někoho, kdo by mohl mít žízeň. Otočme se kolem sebe. Možná je někdo, kdo potřebuje naší štědrost.
Opakem štědrosti je lakomství či lakota. To je nekontrolovaná touha hromadit majetek, pýcha a neochota se dělit. Izajáš k tomu píše: Hospodin sehnul obyvatele výšiny, město nedostupné, On je snižuje, až k zemi je snižuje, až do prachu je sráží. Pošlape je noha, nohy utištěného a kroky slabých. Jde tu ovšem i o lidskou hrdost a sebejistotu, která spoléhá na vlastní zdatnost a dovednost. Obyvateli výšin jsou míněni lidé, kteří na Boha nespoléhají, jsou pyšní, doufají v majetek. Právě božská všemohoucnost a spravedlnost sráží do prachu i nejpyšnější, ale také pozvedne z prachu bědné.
Vánoční poselství, narození Pána Ježíše Krista, nespočívá v množství a ceně darů, které dáváme, nebo přijímáme. Pro mnohé, obzvláště pro děti, jsou Vánoce nekonečně dlouhý osobní seznam snů a nesplněných přání. Veďme děti k tomu, aby nebyly zklamané tím, co dneska nedostanou, ale aby se radovaly z pozornosti a štědrosti k druhým lidem. Umění rozdávat lásku a laskavost se musí učit každý z nás dospělých, i děti.
Učit se štědrosti můžeme od Boha. Jak to jednou řekl Pavel Kosorin: na Bohu se mi líbí, že svoji štědrost neprojevuje jen na Vánoce.
Jak jsem už zmínila, v 26. kapitole knihy proroka Izajáše k jásavé písní nad spásou Hospodinovou je připojena modlitba. To jsou kupříkladu verše, které najdete na programu bohoslužeb. Na stezce tvých soudů, Hospodine, skládáme naději v Tebe, naše duše touží po Tvém jménu, chce si připomínat Tebe. Má duše v noci po Tobě touží, můj duch ve mně za úsvitu Tebe hledá. Stezka tu znamená křivolakou životní cestu. Ano, člověk neumí jít přímo a proto ta cesta je poznamenána soudy, s kterými občas nesouhlasíme, kterým možná nerozumíme. Ale na té cestě vyhlížíme Boží jméno. A na části té cesty, kterou je Advent, to prožíváme ještě hlouběji. Za touhou po jménu Hospodinovu a po připomínání jeho činů se skrývá touha po blízkosti Boží. Hledání Boha je tedy soustředěná činnost celého člověka, toužícího poznat Boží vůli a podřídit se jí. Ale také očekávání na Jeho druhy příchod.
Celý Advent čekali jsme na příchod Ježíše Krista. Představme si teď, co cítí Bůh, který očekává nás...
Zítra budeme oslavovat den Narození Páně, kdy jméno přijalo tvar v lidském životě. Celý život jednoho člověka se stal zjevením. Ježíš Kristus je to jméno, skrze něž poznáváme to podstatné, co je nám k poznání dáno, skrze něž vidíme celek Božího díla se světem jako spásu.
Radujme se z narození Božího Syna a našeho Spasitele. Otevřme svá srdce Božímu Synu, aby je naplnil láskou a radostí. Najděme místo v našich srdcích, v našich domovech. Hledejme moudrost, hledejme Toho, jehož láska zahrnuje všechny lidi, všechny rasy a všechny věky. Jen On má lék na trápení, bolest a zklamání. Přistupujme k Němu s očekáváním, jako malé děti, a s bázní dospělého, který si uvědomuje Boží velikost a spravedlnost.
Pane, v těchto dnech mnoho lidí očekává mnoho věci, dárku, ale ne Tebe. Kvůli něm prosíme Tě: přijď rovněž do těch, kteří po Tebe nic nechtějí a kteří ani s Tebou nepočítají. Ať naše duše v noci po Tobě touží, náš duch v nás za úsvitu Tebe hledá. Amen.
