Boží hod vánoční 2014 - kázání

Čtení: Ž 98,1-3, Iz 9,1-5, Ř 1,1-7.

Písně: EZ 98, 264, 602, 297, 281. 

Text kázání: L 2,8-16

V té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí.  

Milí přátelé, Vánoce jsou tady! Znovu.

No jo, jedni se na ně těší a nemohou se jich dočkat (mezi nimi i já). Druzí se spíš pozastavují nad tím, jak je to možné, že už jsou tady zase. To jsem ale také já – říkala jsem si: Cože? Zase mám kázat na příběh o narození? Vůbec jsem se necítila na to, abych kázala na první kapitolu Matouše, nebo druhou Lukáše. Mnohem bližší mi byl verš z Kazatele, kde je psáno: Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového!

Pod sluncem není nic nového, všechno se opakuje. I přítomnost kamer České televize na našich bohoslužbách.

Jak máme Vánoce prožít, aby nás stále znovu bavily? Abychom neupadli do stereotypů?

Napadlo mne podívat se, jak o Vánocích kázali křesťanští velikáni. Snad bych tam našla inspiraci. Tak třeba svatý Augustin v kázání na Boží hod vánoční přemýšlel… stejně jako já: jak říct něco nového o Narození Páně. To jsem si moc nepomohla. Hledala jsem dál a našla informaci, že ve Spojených státech vznikl sborník nejzajímavějších vánočních kázání církevních otců počínaje svatým Jeronýmem. A vida… většina zmiňuje obtížnost psaní stejných kázání každý rok.

Ale ta informace, že hodně farářů má stejné potíže každý rok, mne přece jen povzbudila. Ne tím, že nejsem s tím problémem sama. Napadlo mne, že je to Boží záměr, že to tak má být, že si ty Vánoce máme připomínat stále dokola. A našla jsem pro to několik důvodů.

Na začátek zmíním takový samozřejmý argument: přece opakování je matkou moudrosti.

Dále: posezení s přáteli a rodinou, cukroví a hlavně dárky, dárky a ještě jednou dárky.

Další důvod: přece koledy! To je kapitola sama o sobě. Ve sboru pořádáme dokonce zvláštní posezení, kdy zpíváme jen koledy a vánoční písně. I ty staré, ohrané jsou pořád krásné a stejně se na ně těšíme (třeba dvě dnešní vánoční písně jsou z 15. a 16. století).

Následující argument je prozaický: přece zapomínáme. A problémy s pamětí nejsou jen otázkou lidí dříve narozených. Nemyslím teď především na děti, kterým se musí často věci opakovat, například aby už fakt neběhaly po kostele a nerušily. Co my dospělí? Kdo z vás si pamatuje, co jste měli na včerejší oběd? Nebo jinak: kdo z vás ví: kolik bylo těch mudrců z východu?

No právě. My faráři považujeme svá kázání za důležitá, trávíme spoustu času jejich přípravou, a někdo nakonec řekne, že byli tři. Říkám si, má to vůbec cenu, kázat?

Nebo ještě jinak: Představme si třicetiletého farníka, který od narození pravidelně chodí do kostela, a tedy slyšel kolem tisíce osmi set kázání. Teď si uvědomuje, že si vlastně žádné nepamatuje. A přemýšlí: mám já to vůbec zapotřebí? Není nějaký lepší nápad jak duchovně trávit ten čas?

Vraťme se k těm obědům. Milý posluchači. Žiješ třicet let. Za tu dobu jsi snědl asi deset tisíc devět set obědů. A nepamatuješ si ani jeden. Nicméně z každého jsi čerpal síly a uvědomuješ si, že bez nich bys zemřel hlady.

A to je ono. Tady je ten nejdůležitější důvod proč si opakovat vánoční zvěst každý rok. Je stále aktuální, stálé živá, stále důležitá.

A co je tou vánoční zvěstí? Cituji: Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

A zní to zcela jinak, než záznam v učebnicích dějepisu: „V Betlémě se narodil Ježíš, který dal vzniknout křesťanskému náboženství“. To je informace, kterou se všichni učí, ale jen někteří v ní věří. Přitom ta zvěst platí pro nás všechny. Ježíš se nenarodil jenom Marii a Josefovi, ale všem lidem a každému zvlášť. Bůh má v nás zalíbení. Nezáleží na tom, kdo jsme, odkud přicházíme, jestli jsme věřící nebo jestli máme potíže s vírou.

A to slůvko „dnes“ znamená opravdu dnes. Už dnes se můžeme přestat bát a začít se radovat, jak to říkal anděl. Už dnes může spásné dílo Ježíše Krista platit i pro nás. Už dnes můžeme tady na zemi patřit k jeho rodině, být jeho sestrou, jeho bratrem. Už dnes se můžeme posílit společným přáním pokoje a přijímáním u stolu Páně.

Narodil se Spasitel, Kristus Pán - to znamená, že se Boží Syn ponížil, vstoupil do našeho světa, přišel na svět jako dítě, aby se ztotožnil s námi, abychom se my mohli stát dětmi Božími.

To platí ve stejné míře pro pastýře na polích u Betléma v městě Davidově, jak i pro nás v Ostravě, či kdekoli jinde na světě. Je jedno, jestli je to rodinné setkání nebo služební cesta. Vězení, nemocnice, kostel, Domov pro seniory. Je jedno, jestli je to dům či ulice. Postel či jesle, nebo lépe řečeno chlév.

Anděle dále zvěstují pastýřům: Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.

Taková obyčejná scéna je jim znamením. Před chvílí se mluvilo o Spasiteli, a teď ať si to jdou ověřit u jeslí. Spěchali tam a nalezli děťátko v plenách, unavenou Marii, a Josefa, dojatého ale už i trochu unaveného řvaním miminka (sem tam se od něho ozvou donebevolající slova: Ječíš Maria…) :-)

Taková obyčejná scéna je jim znamením. Taková obyčejná scéna je i nám znamením. Ježíš je nám ve všem podobný. I v těch plenách, ječení, radostech a smutcích, práci a únavě, utrpení a bolesti.

Je nám podobný ve všem, kromě hříchu. A kvůli tomu potřebujeme Ježíše a jeho spásnou moc pořád. Nejen každý rok o Vánocích nebo Velikonocích. Každý den. Totiž Ježíš musí přijít znovu. Protože:

Pokud nás jeho první příchod ospravedlnil, jeho druhý příchod nás uvede do Jeho slávy.

Pokud nás jeho první příchod osvobodil, jeho druhý příchod nás promění.

Pokud nám jeho první příchod přinesl nebe na zem, jeho druhý příchod nás dostane až k nebi.

Pokud nám jeho první příchod umožnil smíření s Bohem, jeho druhý příchod nám umožní přebývat s Bohem permanentně a naplno.

Pokud jeho první příchod přinesl odpuštění hříchů, jeho druhý příchod bude znamenat život bez hříchu.

ticho

A hned tu bylo množství lidí, taky tady v Ostravě či kdekoli jinde na světě a takto chválili Boha:

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nás má zalíbení. Amen